OBECNÁ PRAVIDLA PRO VÁZÁNÍ UZLŮ

·              Každý uzel významně snižuje nosnost lana, jak při normálním namáhání, tak při anomálním namáhání.

·              Prameny lana v uzlu musí být srovnány  viz. obrázky.

·              Volné konce lana vycházející z uzlů musí být dlouhé minimálně jako 10 násobek průměru lana - pozor příliš dlouhý volný konec může být při lezení omylem zapnut do postupového jištění !

·              Pojistný uzel se váže těsně za hlavní uzel, nejlépe když na něj trochu tlačí - častou chybou je vázání pojistného uzlu dál od hlavního i několik desítek cm, tento uzel neplní pojistnou funkci !

·              Po uvázání má být uzel řádně dotažen rukou, ale po zachycení pádu znovu povolen a dotažen jen rukou. Uvědomte si, že část pádové energie pohlcuje utahování uzlů (podle některých pramenů okolo 10 %).

·              Je nutné vědět pro jaký směr zatížení bude uzel používán.

·              Vizuálně kontrolujte své uzly i uzly spolulezců , při navazování se soustřeďte, předejdete nehodám z nedokončených uzlů.

Používáme termíny :
1. NORMÁLNÍ  NAMÁHÁNÍ (NN)- uzel je zatížen v přímém směru  za pramen z něj vystupující
2. ANOMÁLNÍ  NAMÁHÁNÍ  (AN)- uzel je zatížen roztahováním za lana tvořící oko smyčky
Všechny zde popisované navazovací uzly mají nosnost při AN nižší než při NN.
Procentuelní hodnoty snížení nosnosti lana se mírně liší autor od autora, my jsme je opsali ze zřejmě nejrenomovanější práce z těch co máme k dispozici - "Základní uzly" od Tondy Zelenky a ze skript T.Franka, který čerpal patrně tamtéž.

OSMIČKOVÝ UZEL

·  Základní navazovací uzel. Dnes nejpoužívanější. Na závodech předepsaný.

·  Dobrá vizuální a hmatová kontrola.

·  Osmičkový uzel snižuje  pevnost lana při NN na  cca 55%, při AN na cca 40%.

·  Existují dva osmičkové uzly - tzv. pravá a levá osmička.

·  Podle testů je pevnější variantou pravá, neboli horní osmička - zatěžovaný pramen lana vchází do uzlu dále od osy uzlu vnějším ( větším) obloukem.

·  Levá osmička vykazuje při pádových zkouškách až o 10 % menší pevnost.

·  Nevýhody: špatně se váže jednou rukou, po zatažení se hůře povoluje zvláště na lanech s hrubším opletem. Je objemnější.

DEVÍTKOVÝ UZEL

·  Vhodný navazovací uzel, zatím řídce používaný .

·  Nejméně snižuje nosnost lana  při NN  zachovává 70% nosnosti - to je u uzlů unikátní. Při AN zachovává 55 % nosnosti.

·  Podle nejnovějších skutečností praskají moderní tenká lana při testech v uzlech, zatímco klasické průměry praskaly v karabinách. Proto si myslíme, že je vhodný pro jednoduchá lana průměru okolo 9,5 mm a pro nízkoprůtažná (statická ) lana typu B.

·  Pevnější je opět  tzv. horní varianta, tj. ta, kde zatěžovaný konec vchází do uzlu dále od osy uzlu, první oblouk lana je větší.

·  Lépe se rozvazuje po zatížení.

·  Nevýhody: složité vázání, větší spotřeba lana , uzel zvláště s pojistkou je již velmi objemný.


DRAČÍ SMYČKA

·  F.A.Elstner má ve své nesmrtelné knize "Uzly a laso" kapitolu  "Nenahraditelná Dračí smyčka".V historii jí patří nenahraditelné místo, ale v praxi jí nahradili jiné a tak kouzelná pohádka o jedné z mála drakem uchvácených princezen patří do knihovny.

·  Dnes již doufejme zapomenutý navazovací uzel. Jeho použití je opodstatněné při nouzovém navázání přímo na lano pomocí historického systému tzv. kšandiček.

·  Pro navazování nevhodný a nebezpečný!!!

·  Při AN zatížení po obvodu smyčky  uzel  povoluje podle typu lana již při zátěži od 150 kg výše.

·  Větší pravděpodobnost špatného uvázání a horší vizuální kontrola

·  Časté je také rozvázání uzlu tzv. vytřesením - střídavým napínáním a povolováním lana.

·  Dračí smyčka snižuje nominální  pevnost lana na 52%

·  Některé nehody vzniklé rozvázáním dračí smyčky jsou popsány v knize - SCHUBERT. P. Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu. Praha: KLETR  Plzeň a freytag & berndt Praha, 1997. str. 98 - 103

DVOJITÁ DRAČÍ SMYČKA

·  Odstraňuje hlavní nevýhody a nebezpečí jednoduché dračí smyčky

·  Snižuje při NN pevnost lana na 50% při AN pevnost lana na 40%.

·  Výhody:  snadné rozvázání uzlu po zatížení

·  Nevýhody: větší spotřeba lana a složitější vázání , nebezpečí vytřesení uzlu, horší vizuální kontrola, při sebekratší cestě nutno použít za uzlem pojišťovací uzel.

·  Jedna z metod navázání na  kombinaci prsního a sedacího úvazu používá tento uzel (viz Metodický dopis ČHS a Procházka).

POJISTNÝ UZEL

·  Slouží jako pojistka proti rozvázání hlavního navazovacího uzlu

·  Každý výše popsaný navazovací uzel musí být vybaven jednoduchým nebo dvojitým pojišťovacím uzlem.

·  Střídavým zatěžováním a povolováním uzlu a současným třením o skálu, zejména při postupu prvolezce, může dojít k jeho rozvázání tzv. vytřesením.

·  Vytřesení uzlu je známo u všech výše popsaných uzlů, jen u devítky jsme to nenašli. Dokonce i osmičky, v mnoha příručkách popsané bez pojistky, je ve výše zmíněném Schubertovi zaznamenáno její vytřesení.

·  Toto nebezpečí hrozí zejména při lezení dlouhých (vícedélkových) cest.

·  Pokud má být pojistný uzlík funkční, musí naléhat přímo na hlavní uzel, nejlépe na něj přímo tlačit.

·  Jednoduchý pojistný uzlík se vytřásá zcela normálně, během výstupu ( na štandu) jej kontrolujte a dotahujte. Méně se vytřásá dvojitý pojistný uzlík.

·  I za pojistkou musí vycházet z navazovací soustavy konec dlouhý min. 10 ti násobek průměru lana.

DVOJITÝ (RYBÁŘSKÝ) POJISTNÝ UZEL

Literatura:
ZELENKA,T. - Základní uzly SZS 1/1990
FRANK,T. Skripta pro cvičitele horolezectví.ČHS 2000
PROCHÁZKA,V. Horolezectví. Praha: Olympia, 1990.
SCHUBERT. P. Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu. Praha: KLETR  Plzeň a freytag & berndt Praha, 1997.
RŮŽIČKA,J. a ŠILHÁN,F. Jištění je jistota. Brno: Montana, 1997.
Glovacz.S a Pohl.W.  Volné lezení. KOPP: České Budějovice, 1992.

V tomto díle se chceme zabývat způsoby navázání na kombinaci prsního a sedacího úvazku.Dále jen kombinovaný úvazek .Popisujeme jen několik nám nejbližších a nejběžnějších metod. Jsou ale známé i jiné variace.

Rozlišujeme tyto způsoby navázání:

1. Na kombinaci bederního (sedacího) a hrudního (prsního) úvazku (kombinovaný úvazek) - většinou nejbezpečnější způsob a ve visu lepší než celotělový.
2. Na samotný bederní úvazek - v jednom případě vhodnější a ve dvou tolerovatelný.
3. Na celotělový úvazek - obtížněji seřiditelný a poloha po pádu je většinou horší než u kombinovaného úvazku.
4. Přímo na lano - historické navázání; dnes spíš hodně nouzové; ve visu rychle smrtící.
5. V dřívějších dobách i na hrudní úvazek. Současné hrudní úvazky (na zádech překřížené popruhy) však samostatné použití neumožňují!!! Prameny uvádějí že po 1 min.visu je ohrožen život visatce.

KOMBINACE BEDERNÍHO A HRUDNÍHO ÚVAZU
Kombinovaný úvazek
Tento způsob navázání považujeme v současné době za nejvhodnější pro většinu lezeckých nebo horolezeckých aktivit. Poskytuje oproti použití samotného bederního úvazku větší bezpečí, ale povětšinou také menší pohodlí a z hlediska řešení lezeckých situací i horší umístění těžiště. Také vadí přes ramena při natahování.

O to lepší je situace při zachycení pádu, zejména nečekaného, nekontrolovaného nebo delšího než 8 m. Lezec je navázán nad těžištěm těla. Díky tomu kombinovaný úvazek ve většině případů stabilizuje tělo při pádu v optimální poloze. Výjimku tvoří zachycení nohy do lana a následná rotace, ale i v tomto případě je kombi úvaz lepší. Naopak při používání samostatného bederního úvazu hrozí, při výše zmíněných pádech, poškození páteře, tzv. dorsální kompresí obratlů. Při přetočení těla hrozí  náraz hlavou o skálu . Tato skutečnost je potvrzena testy , ale i smutnou praxí.

Podle doporučení MK ČHS smí děti do 12 let lézt jen v kombinovaném nebo celotělovém úvazku a u dětí do 15 let se to důrazně doporučuje.

Známe tři situace, kdy je použití samotného sedacího úvazku vhodné nebo tolerovatelné:

a) vhodnější - chůze nebo jízda po ledovci bez těžkého batohu. Lepší umístění těžiště z hlediska zachycení pádu do trhliny a následných záchranných prací .
b) tolerované - sportovní cesty s bezpečným jištěním vzdáleným max.3 m, kde vás jistí zkušený a bdělý jistič dynamickým způsobem. Použití přilby je nutné. Při zachycení lana nohou rotujete a trefujete hlavou podklad (ne ve střechovitých převisech).
c) tolerované - umělé lezecké stěny. Zkušený jistič je opět nezbytný a přilba doporučovaná.

SEŘÍZENÍ VELIKOSTI KOMBINOVANÉHO ÚVAZKU

• Bederní úvazek pevně dotáhneme přes pas nad boky. Za nohavičky má jít vsunout dlaň, ale nemá jít otočit kolmo k nohavičkám.
• Hrudní úvazek nastavíme tak, aby navazovací oka byla od sebe vzdálena (při výdechu) na šířku tří prstů. Výjimku tvoří navázání v přímce.
• Ženy by měly mít navazovací oka hrudního úvazku nad poprsím.V opačném případě hrozí při pádu pohmoždění.
• Popruhy úvazku mají být řádně srovnané; nepřetočené; přezky zajištěné dle piktogramu výrobce. Ten je povinně našit na úvazku dle normy EN12277 odst. 7.
• Před použitím úvazku vizuálně zkontrolujte nepoškozenost popruhů, přezek, švů i správnost navázání svého a spolulezce.
• Při navazování se prosím soustřeďte na tuto činnost a nerozptylujte se. Úrazů a historek na téma nedovázaného uzlu je víc než drobných v mé kapse.

NASTAVENÍ TĚŽIŠTĚ

• Místo uvázání nastavujete tak, aby při visu ve volném prostoru svíral trup se svislou osou (lana) úhel cca 20 stupňů.
• Vis by měl být pohodlný i po uvolnění břišního svalstva; popruhy úvazků nepřekroucené; hlavní tíha spočívající v sedacím úvazu; prsní úvaz tělo fixuje ve zpřímené poloze.
• Doporučujeme individuálně vyzkoušet před používáním. Zejména si vžít délky smyček tvořící navazovací systém.
• Nejčastější chyby:
  1. lezec visí hlavní vahou v prsním úvazku - smrtelně nebezpečné!!! Prsní úvazek zaškrcuje cévy v podpaží a omezuje krevní oběh a okysličování životně důležitých orgánů. Vzniká tzv. ortostatický šok, který již po 10 min vážně ohrožuje život.
  2. lezec ve visu svírá větší úhel než 20 . Po pádu tak může dojít k většímu přetočení a ohrožení páteře, hlavy. Při nepřirozených polohách ve visu jsou také ohroženy správné oběhové funkce.

Dále popíšeme stručně několik způsobů spojení bederního a hrudního úvazku. Platí však zásadní pravidlo – způsob navázání udává výrobce a je povinen v informacích dodávaných z úvazkem uvést: “vysvětlení bodů upevnění lana a jakým způsobem má být lano uvázáno“ - .ČSN – EN 12277 kapitola 6 odst .e.
Povinné sdělení výrobce v dodávaných informacích o úvazku je jediný nám známý právně závazný způsob použití.

SPOJENÍ ÚVAZŮ POMOCÍ SMYČKY
alpský nebo též německý způsob

• Neznáme lepší způsob navázání , výrobci je většinou předepisovaný v dokumentaci k úvazkům.
• Výhody:
  • možnost odvázání hrudního úvazku ( převlíkání bundy) za stálého zajištění
  • lezecké lano zkrátíte pouze o navazovací uzly
  • poměrně jednoduše, přestavením středního vůdcovského uzlu, lze nastavit správné těžiště
  • po odvázání se z lana stále zůstává kombinovaný úvazek spojen a umožňuje další rychlé použití (slaňování, záchranné práce atd.)
  • dobře fixuje stálou polohu hrudního úvazku po odvázání se z lana
  • dobrá vizuální kontrola.
• Nevýhody:
  • potřeba další spojovací navazovací smyce
  • další prvek vnáší do systému možnost dalších chyb
• Pro vytvoření dvou ok spojujících prsní a sedací úvaz použijeme vůdcovský uzel a smyčku pak spojíme nad hrudním úvazkem protisměrným uzlem (UIAA uzel, očková spojka). Rakouská škola zde uznává i další vůdcovský uzel.
• Jsou dvě varianty v umístění ukončovacího uzlu: nad hrudním úvazkem (zde vyfocená) a mezi bederním úvazkem a centrálním vůdcovským uzlem. Pokud je ukončovací uzel nad hrudním úvazkem, lze si převléci bundu bez úplného odvázání se z jištění.
• K spojení úvazů používáme jedině normovanou smyčku s minimální nosností 15 kN. To znamená popruh s min třemi značkovacími nitěmi nebo kulatou smyci průměru min. 9mm.
• Za vhodnější považujeme popruh dle ČSN EN 565 minimálně se třemi značkovacími nitěmi.
• Lano navazujeme tak, že prochází oběma oky spojovací smyčky (přes vůdcovský uzel).
• Jako navazovací uzel je možné použít osmičkový nebo devítkový uzel (viz. MU 3).

TROJITÝ PROTISMĚRNÝ OSMIČKOVÝ (neboVůdcovský) UZEL
„opíchaná osmička“

• Jedná se o jeden ze způsobů navázání přímo na lano bez vloženého mezičlánku.
• Výhody:
  • navázání přímo na lano bez mezičlánku - může vyloučit chybu v navazovací smyčce
  • možnost odvázání hrudního úvazu ( převlíkání bundy) za stálého navázání na bederním úvazku
  • dobrá vizuální kontrola

• Nevýhody:
  • velká spotřeba lana na navázání - 2 až 2,5 m
  • příliš objemný uzel; může překážet při lezení
  • složité vázání a seřizování výšky těžiště
  • při použití polovičních lan nebo dvojčat vzniknou dva objemné uzly

• Postup vázání: nejprve uvážeme osmičkovým uzlem oko na bederní úvazek - uzel neutahujeme – volný konec provlékneme oky hrudního úvazu a protisměrně zkopírujeme osmičkový uzel – srovnáme prameny a dotáhneme – zavážeme pojistný uzel
• Pro vázání uzlu platí obecná pravidla , viz MU 3
• Existuje také varianta dvojitého provazovaného osmičkového uzlu (Lienerth R. Montana+ Jaro, léto 2002, str.28,29 a její oponentura V.Procházky ml. Montana 4-02). Nevýhoda - úplné odvázání se při sundávání hrudního úvazku.
• Podobnou variantou je použití trojitého protisměrného vůdcovského uzlu Ten si ovšem zachovává své neduhy – přílišné dotažení po zatížení a větší snížení nominální pevnosti lana. Je však podstatně menší a uváže se snáz a rychleji.

DVOJITÁ DRAČÍ SMYČKA

• Toto navázání lze za dodržení navazovacích pravidel považovat za bezpečné, ale právě kvůli možnostem omylu při vázání a používání jej nedoporučujeme.
• Výhody:
  • snadné rozvázání po zatížení
  • menší spotřeba lana než u osmičky
• Nevýhody:
  • možnost uvázání nesprávné varianty uzlu!!! - při zatížení se stáhne oko na prsním úvazu, na který se potom přenáší hlavní zatížení; viz objev HO Sakal a rozbor od V.Procházky ml. Montana 5/2000.

• Existují čtyři způsoby navázání podle toho který z úvazků provazujeme dračí smyčkou jako první a podle toho jak vedeme opisovací smyčku jezírka dračky. Rozsáhlé pojednání o variantách dračí smyčky můžete najít na stránkách HO Sakal
• Postup podle nás té nejlepší varianty: - jako první vedeme dračí smyčku oky bederního úvazku – volný konec vycházející z uzlu poté vedeme zprava do doleva (z pohledu vazače) oky hrudního úvazku a zpět do uzlu – volným koncem shora kopíruje tzv. jezírko; ten pak vychází z uzlu podél hlavního (zatěžovaného) pramenu lana – uvážeme pojistný uzel ( ten je u dračky nezbytný). Další informace - Metodický dopis ČHS r.86

NAVÁZÁNÍ V PŘÍMCE

• Tento způsob navázání je opět doporučován některými výrobci úvazků, přesto ho pro lezeckou praxi nepovažujeme za příliš vhodný.
• Výhody:
  • jednoduché vázání
  • malá spotřeba lana
  • dobrá vizuální kontrola
  • možnost „odvázání“ hrudního úvazu ( převlíkání bundy) za stálého navázání na bederním úvazku (opačně uvedeno: Lienerth R. Montana+ Jaro, léto 2002, tr.28,29.) - úvaz se jen posune po laně nahoru.

• Nevýhody:
  • nepříjemné stahování hrudního úvazku při lezení na prvním konci lana - neustálým povolováním a dotahováním lana v hrudním úvazku nepříjemně řežou ramínka úvazku.
  • správná poloha ve visu se nastaví povolením hrudního úvazku, ten pak nesedí pevně na svém místě
  • větší opotřebení navazovacích ok hrudního úvazku stálým pohybem lana
  • po pádu může dojít ke stočení lezce do klubíčka. Tuto polohu nepovažujeme za bezpečnou - při nárazu zády do skály je zle.

• Postup vázání je jednoduchý. Lano protáhneme shora oky hrudního úvazu a pomocí osmičkového uzlu se přivážeme k bedernímu úvazu. Správný postup navázání na sedák bude popsán v dalším dílu MU.
• Hrudní úvaz se musí povolit tak, aby se navazovací oka překrývala.

Navazování na bederní úvazek (sedák, sedací úvazek)
Původně jsme se tímto tématem vůbec zabývat nehodlali, protože se nám jevilo jako velmi jednoduché, ale množství fatálních chyb, které neustále vidíme okolo sebe, zejména na umělých stěnách, nás k tomu přinutilo. Popíšeme nám známé správné způsoby navazování pouze na bederní úvazek a také možné chyby, které se při navazování vyskytují. Připomínáme, že navázaní na samostatný bederní úvazek lze používat jen v některých případech (viz. MÚ 4).

SPRÁVNÉ ZPŮSOBY NAVÁZÁNÍ NA BEDERNÍ ÚVAZEK
(dle ČSN EN 12277 bederní úvazek typ C).

Zabýváme se nejrozšířenějším druhem úvazku vycházejícím z původního TROLL MARK5.
Tento je tvořen nosnými částmi tj. - břišním pasem, stehenními smyčkami, jistícím-navazovacím okem a nenosnými částmi.

Obecná pravidla:
 

·  Soustředěnost během procesu navazování – vyvarujete se strašidla poslední doby „NEÚPLNÉMU NAVÁZÁNÍ“.
 

·  Utahujeme každý pramen uzlu zvlášť.
 

·  Neopomíjíme pojistný uzel namáčknutý na hlavní uzel.
 

·  Ostatní pravidla vázání uzlů viz MÚ 3.
 

·  Před použitím neznámého a nového úvazku provést zkušební vis – správná velikost, seřízení, komfort odpovídající požadovanému použití úvazku.
 

·  Pravidelné kontroly – popruhy, švy,přezky, znát stáří, historii a životnost úvazku.
 

·  Pozor na zasažení chemikáliemi zejména kyselinami, pravidelně čistit úvazek.
 

·  Namočení a zmrznutí snižují pevnost úvazku – dbejte pokynů výrobce.

POSTŘEHY
 

·  Po pádu uzel rozvažte a znovu uvažte. Vězte, že utahování uzlů pohlcuje nemalou část pádové energie.
 

·  Z uzlu nenechávejte viset příliš dlouhý volný konec lana, omylem ho při lezení můžete cvaknout do postupového jištění.(Ale samozřejmě z něj nechte trčet konec dlouhý minimálně 10 průměrů lana). 

OSMIČKOVÝ UZEL

lanové oko provazuje pas se stehenními smyčkami

·  Nejvhodnější způsob navázání.
 

·  Výhody :

1. Dobrá vizuální kontrola i mezi spolulezci.
2. Slaňovací-jistící oko zůstává volné pro ostatní použití - slaňování, jištění, odsedávací smyce, speciální pomůcky –Soloist atd.
3. Přestože jde o záležitost spíše psychickou, představuje provázaní obou částí úvazu určitou redundanci (zálohu v případě přetržení oka) – může být aktuální u starších nebo hodně opotřebovaných úvazů. Podle našeho názoru přežitá úvaha. Každé poutko určené ke slaňování musí udržet totéž co celý úvazek.To norma říká v odst.4.2.3. 
4. Uzel vážeme blízko úvazku – zlepší těžiště a ušetříme délku lana
5. Osmičkový uzel můžeme nahradit devítkovým, který je vhodnější zejména pro tenká lana viz MÚ 3.

DVOJITÁ DRAČÍ SMYČKA

dvojité lanové oko provazuje pas se stehenními smyčkami

 

·  Velmi vhodný způsob navázání používaný zkušenými matadory.
 

·  V tomto případě je pojistný uzlík nezbytností.
 

·  Oproti osmičkovému uzlu se :

1. hůř váže
2. hůř kontroluje
3. lépe po pádu rozvazuje

·  Vhodné je jeho použití při lezení krátkých sportovních cest na jednoduchém laně s pravděpodobností pádů.
 

·  POZOR – Nepoužívat jednoduchou Dračí smyčku – viz předchozí MÚ.

NAVÁZÁNÍ DO JISTÍCÍHO-SLAŇOVACÍHO OKA

lanový kruh je v oku

·  Tento způsob navázání považujeme za bezpečný z pevnostního i fyziologického hlediska. Kromě starých a opotřebených (správně již vyřazených) úvazků.
 

·  Přesto jej z několika důvodů nepovažujeme za vhodný.

1. Slaňovací-jistící oko není volné a to ztěžuje jeho další využití zejména při zatížení.
2. Navazovací uzel se dostává příliš daleko od těla a může více překážet při lezení.

SPOJENÍ POMOCÍ KARABINY

·  Tento způsob spojení lana s úvazkem (není to navázání v pravém slova smyslu) je ve většině případů nevhodný a nebezpečný.
 

·  Smrtelně nebezpečné  je použití karabiny bez pojistky zámku nebo s neuzavřenou pojistkou zámku.
  ·  Karabina tvoří další článek v řetězci a může být při špatném zatížení tím nejslabším (příčně vydrží opravdu málo a u nosu zámku kriticky málo).
  ·  Poměrně bezpečné je použití ocelových vysokopevnostních karabin s pojistkou zámku. Mají lepší příčnou nosnost, lepší nosnost s otevřeným zámkem i nosnost u nosu.
 

·  Smrtící může být tento způsob zejména pro prvolezce; při pádu nelze vyloučit zatížení karabiny napříč, u nosu nebo s otevřeným zámkem. 
 

·  Často se používá při lezení TR na umělých stěnách, kde ho lze, za dodržení pravidel tolerovat. Otázkou zůstává, zdali má smysl kvůli nepatrné úspoře času riskovat omyl např. nedovřenou karabinu.

DVĚ KARABINY

·  Spojení dvěma duralovými karabinami s pojistkou zámku se používá při navazování na střed lana a lezení TR.
 

·  Jediné správné navázání při chůzi na ledovci. Umožňuje zahájení vyprošťovacích prací po pádu do trhliny. Na ledovci se přímo na lano nenavazujeme!

!!! Další obrázky znázorňují špatné varianty a fatální chyby v navázání !!!

OMYL 1

·  Tento špatný způsob spojení lana s úvazem je bohužel často k vidění a dokonce je mnohými instruktory vyučován.
 

·  Hlavní chybou je procvaknutí karabiny oky pásu i stehenních smyček. Přestože se z psychického hlediska zdá tato varianta bezpečnější, opak je pravdou. Karabina je v tomto případě zatěžovaná nestandardně a nebezpečí otevření zámku je také větší. Při jištění osmičkou v této karabině je větší nebezpečí vylomení zámku karabiny. Viz.2 díl Schuberta – Bezpečnost a ….
 

·  Další chybou je použití HMS karabiny. Tato karabina může být díky svému specifickému tvaru nevhodně zatěžována ( síla působí blízko nosu karabiny). Při otevření zámku, které nelze nikdy vyloučit, klesá pevnost na kritickou mez. Např. u nosu karabiny není tato nijak zkoušena a podle jednotlivých typů může dojít k její destrukci již při zatížení od 3kN (300kg).

OMYL 2                               

·  Na obrázku jsou dvě varianty špatného navázání - navázání pouze do očka břišního pásu nebo pouze do očka stehenních smyček.
 

·  Obě varianty  nebezpečné hlavně z  hlediska. fyziologického.
 

·  Při navázání pouze za stehenní smyčky (horší varianta) je těžiště posunuto dolů a lezec se po zachycení pádu přetáčí vzad a hrozí i vypadnutí ze sedáku (při volnějším pasu).
 

·  Při navázání pouze za pas úvazku je těžiště výše než má být. Po zachycení pádu nebo ve visu se pás silně zařezává a může způsobit nepříjemné bolesti eventuelně i zhmožděniny.
 

·  Zkuste si vis cvičně otestovat nad zemí.

OMYL 3

Navázání za stabilizační poutko stehenních smyček

 

·