Itálie 2011
"Tak kam letos?"
"Itálie?"
"Co tam?"
"Něco novýho, kde jsme ještě nebyli!!!"
Tak takhle nějak začínal rozhovor při plánování letošního zájezdu.
A opravdu se tak stalo. Rozhodli jsme se navštívit ještě námi neprobádané oblasti severní Itálie. Měli jsme sice trochu strach z počasí, ale to vyšlo naprosto skvěle, protože kromě 2hodinového deště jsme se skoro pořád smažili na slunci jak při lezení, tak poznávání místních krás.
Začali jsme v Ertu, kam jsme dojeli v noci a po lehkém ranním zděšení(na kopci je sníh) jsme mohli nastoupit za auto do stěn. Je to příjemné, že se leze vlastně na parkovišti a snad proto je to tak olezené(místy byli problémy v 5c, ale to je 1.den po dlouhé cestě pochopitelné), ale pro lezce vyšších obtížností(7a a výš) krásná oblast. Po prohlídce zasypané přehrady přejíždíme do Felicity.
Vale san Felicita nás vítá ještě večer a po zkušenostech z Erta jsme trochu na rozpacích. Naštěstí ale přijede Turek, tak to nějak půjde. A bylo. Krásné lezení po neoklouzaném drsném vápenci(i když lidí bylo docela dost, ale to jen proto, že byla sobota). Jen ten přístup (30min) nám připadal trochu dlouhý, ale nakonec to docela šlo.
Večer petanque, pivo, vodka... a ráno do další nové oblasti - Roca Pendice. První cesta opět trochu nejistá, ale na zdejší žulu se dalo taky docela zvyknout . Pár cest od 5c do 6b+ (počítám i Béčko) a zase zpět do padáčkářskýho kempu.
Další den opět San Felicita - pohoda, protože už tam nikdo nebyl (oni snad ti Italové i pracují). Jedinou chybu to ale mělo. Zapoměl lezečky, tak jsem se musel narvat do o 2 čísla menších Petrových, ale šlo to.
Další hezké ráno, tak hurá na Lumignano. V sektoru Brojon jsme ještě nebyli a po krátké bloudění v zahrádkách jsme pod skálou. Cesty jsou zde o poznání hezčí(neřeže to tolik do prsů) teda podle mě, než v klasickém Lumignanu a proto jsme všichni spokojení.
Ráno balíme a přejíždíme do Cereda. Tam si dáváme rest day na Ponte di Vajo a spíme poprvé u koryta. je tam trošku zima, ale ráno nebo spíš v poledne je ve skalách pekelný vedro. Zopakujeme si pár cest a zjišťujeme, že se dají pořád lézt(i když je to někdy dřina) a přejíždíme do nové oblasti La Grolla. Asi by to i šlo, ale poněkud průmyslový ráz krajiny a místní černoši nás odrazují. Jedeme proto do kempu u Gardy a přemýšlíme, jestli tam nebo osvědčená Marciaga.
Dopadla nakonec tato oblast, která je nad golfovým hřištěm s lehkými cestami a ty nás v tom vedru snad i baví. Večer pizza v restauraci a korzování po pobřeží Gardy-prostě romantika.
Další den užjen výlet do Moliny(hezké vodopády) a odjezd domů.
Tento zájezd hodnotím jako velice podařený (díky krásnému počasí a hezkým oblastem). S lidma se to dalo taky vydržet, tak snad někdy příště třeba na vodě!!
P.S.:Petře, čelovku si nekupuj, stejně ji ztratíš!!
Joska